Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

Sergej L. Andropov

13. prosince 2011 v 20:44 | DS Team |  Životopisy postav
Sergej L. Andropov; stalker, spatřil světlo světa 29. května 1977. Narodil se jako jediný syn Lvovi a Mihkailovně Andropovým ve městě Voroněž v Rusku. Vychováván byl nejprve ve velmi nuzných podmínkách v chudinské čtvrti ve svém rodišti, otcem pracujícím v armádě a matkou švadlenou. Až později byl vychováván ve městě Krasnodon na dnešní Ukrajině. Poté, co byl Krasnodonským soudem usvědčen z vraždy své přítelkyně a otce se Sergej na několik let vytratil. Jako poslední jej údajně viděl detektiv Farkhov na záznamu průmyslové kamery umístěné v ochranném pásmu u jedné z bran vedoucích do Zóny.

_ _



Sergej už od malička navštěvoval jesle a podobná zařízení na výchovu dětí. I když je, pravda, sám Sergej se nechal slyšet, že s výchovou mají tato zařízení asi tolik společného, "jako mořský ježek s plastovou formou na odlévání oštěpů z čokolády."

Jeho otec byl bezohledný surovec, mající neustále rypák namočený v lihu, jež by se nestyděl zabít vlastní matku pro trochu té whisky. Mlátil Sergeje za jakoukoli maličkost. Kdyby nebylo Sergejovi matky, jež hocha zahrnovala alespoň částečnou láskou, byl by nejspíš zešílel.

I přesto, že byl malý Sergej utiskován, vyrostl do poměrně velké výšky; necelých 175 cm I tak je ale velmi nevyzpytatelný a často má záchvaty nejrůznějších emocí.

Podle výzkumu na něj ale otec nebyl vždy tak zlý a krutý, jak Sergej s oblibou tvrdí. Existují totiž svědci na to, že když byl Sergej starší (10 - 11 let), vodíval jej otec například na cvičnou střelnici. Tam se učil střílet z pistolí. Jak potvrdil vzpomínající správce střelnice, Sergej nebyl v zacházení se zbraněmi vůbec špatný. Dokonce se prý učil střílet z mnohem silnějších zbraní, jako byl druhoválečný K-98 s optikou. Ten už ale nepatřil majiteli střelnice, nýbrž se jej na místo nosil sám Sergejův otec. O tom, kde k takové zbrani přišel, se vedou spory.

Jisté je, že v době, kdy bylo Sergejovi jedenáct, umlátil jeho podnapitý otec svoji ženu k smrti pažbou vlastní odstřelovací pušky. Když se mu v tom mladý Sergej snažil zabránit s nožem v ruce, skončil na zemi s otřesem mozku.

Za tento ohavný čin byl Sergejův otec 20. listopadu roku 1989 degradován ruskou armádou z nadporučíka na desátníka a následně uvězněn ve Voroněžském vězení na celých deset let. I tak se některým lidem zdál trest příliš mírný.

Tou dobou vznikaly dohady o tom, kam půjde malý Sergej, jenž ztratil své rodiče. Uvažovalo se o tom, že mladíka jednoduše přemístí do místního sirotčince. Nakonec se o něj ale na poslední chvíli přihlásila jeho teta, Marie Okholovna, příbuzná z matčiny strany. Ta bydlela ve městě Krasnodon, taktéž v SSSR. Později se sice sovětský svaz rozpadl a Krasnodon se ocitl na Ukrajině, ale to nebylo až tak důležité.

U své tety žil Sergej po jedenáct let. Teta Marie byla hodná a laskavá žena plná elánu. Se Sergejovým otcem neměla zhola nic společného, pomalu jej ani neznala. Dokonce existují svědci na to, že Marie bránila sňatku své sestry s Lvovem Andropovem.

O životě v Krasnodonu vyprávěl Sergej vždy ochotně a rád. Chodil sem do nové školy, našel si nové kamarády a dokonce prý i slečnu, se kterou se navzájem bezhlavě zamilovali. Téměř zapomněl na veškeré strasti z dětství a pomalu začínal žit nanovo. Pomalu začínal mít dojem, že někam patří, zvláště po té vášnivé noci s Boženkou, která se na Ukrajinu přestěhovala z Československa.

A tehdy do Krasnodonu přijel Sergejův otec. Největším neštěstím bylo, že zdaleka nevyvolal takovou pohromu, jak očekával; mladý Sergej, tehdy dvaadvacetiletý, již chodil do práce - dělal novináře - a měl vlastní život. Vše se změnilo po vynálezu mobilů a počítačů. Po revoluci i po smrti tety Marie. Po příchodu kapitalismu. Sergej se otce již nebál, vyrovnal se s tím. Chtěl mu dát střechu nad hlavou a usmířit se s ním. Jenomže psychopatický otec po desetiletém pobytu ve vězení neměl chuť se usmiřovat. Hodlal se zviditelnit činem, který dlouho a do detailů promýšlel…

Jednoho dne se Sergej vrátil z práce domů a na podlaze v kuchyni spatřil ve vlastní krvi se máčející, zmučenou a zohavenou Boženku. Tou dobou byla těhotná. Měl to být kluk. Měli být šťastní. Všechno mělo dobře skončit. Měli žít spokojeně až do smrti…

Sergejovi okamžitě došlo, kdo má na svědomí vraždu jeho milované. Z oběti prý - já tomu věřím - vytáhl nůž, kterým byla ubodána, a neprodleně se vydal hledat svého šíleného otce. A nešel daleko. Otec stál v obýváku a díval se z okna. V ruce měl pistoli, bůhví, kde ji sebral. Tentokrát jej Sergej nemine. Tentokrát se to podaří a otec už se nevrátí.



(Při soudním jednání Sergej Andropov popisoval: "…jakmile jsem ho spatřil, už jsem na nic nemyslel. Mou hlavu obklopila rudá mlha šílenství. Cítil jsem, jak se moje nohy samy od sebe pohybují a běží k němu. Otočil se, vypadal překvapený, ale v jeho očích jsem zahlédl šílený záblesk. Dřív, než na mě stačil vystřelit z pistole, kterou držel v ruce, podařilo se mi přeseknout mu šlachy na krku a potom ještě udělat díru do břicha. Střela z pistole šla vedle. Rána nožem ho pochopitelně nezabila a já se - teď se musím přiznat - skoro s potěšením díval, jak ten hajzl krvácí, jak se svíjí na zemi, jak bezmocně bouchá pěstí do koberce. Umřel asi za hodinu a já celou tu dobu pozoroval, jak umírá…")



Sergej byl 18. srpna 2001 usvědčen z vraždy svého otce a těhotné ženy, neboť se na noži i na pistoli našli otisky jeho prstů a svědci situace se žádní nenašli. Sergej byl odsouzen jistou mírou i za to, že si smrt svého bývalého nadporučíka kryla ruská armáda bez ohledu na to, jak byl dotyčný krutý. Sergej dostal trest odnětí svobody na dvacet let a měl být uvězněn v ruské věznici Butyrka (další důkaz zásahu ruské armády) pod nejvyšší ostrahou.

Je ale zvláštní, že o pár měsíců později se Sergejovi při manipulačním transportu z vazební věznice v Krasnodonu do Butyrky podařilo uprchnout. Dle výpovědi přeživších strážníků se Sergejovi v dopravním kolapsu podařilo vymanit se z pout, přemoci řidiče obrněného vozidla a následně se ozbrojit odstřelovací puškou Dragunov SVD, jíž měl čirou náhodou řidič obrněného vozu položenou vedle sebe na sedadle (z vyšetřování je jasné, že řidič byl členem ruského týmu sportovních ostřelovačů. Namísto klasických sportovních pušek ale tito "sportovci" používali mnohem silnější odstřelovací pušky. Později byl celý "tým" vyšetřen a zatčen za to, že místo terčů používali živé lidi a zvěř.). Poté, co Sergej zabil ještě několik členů hlídky, podařilo se mu i s obrněným vozem ujet neznámo kam. Mnoho lidí, mezi kterými měl překvapivě i několik příznivců, se domnívá, že pravděpodobně uprchl do Zóny, kam ostatně míří mnoho lidí stíhaných zákonem…

Pravda však byla taková, že se Sergej pod cizím jménem vydal zpět do Krasnodonu, kde si pronajal byt. Podle informátorů se pořídil falešný vous. Deset celých let zde skrovně žil, nikým nerušen. Stále chodil relaxovat do blízkého parku, nevědomky sledován místní bezpečností. Krátce po Silvestru 2011 ho místní nadšenci - posedlí nehoráznou odměnou za Sergejovu hlavu, která pravděpodobně z nedbalosti úřadů nebyla odvolána - našli plakat u hrobu své snoubenky. Chtěli se k němu opatrně přikrást a zmocnit se ho.

Sergej je ale nějakým záhadným způsobem odhalil dřív, než se k němu vůbec přiblížili a utekl jim. Tehdy mu došlo, že do tohoto světa už nepatří. Opustil proto neprodleně Krasnodon a vydal se na jediné místo, kde byl v bezpečí před armádou i vládou. Na jediné místo, kam patří odsouzenci a vrahové. Na jediné místo, kam se měl odebrat jeho otec, propuštěný z věznice. Do Zóny.



Dušan Nottski

spis o Sergeji Adropovovi



10. květen 2011
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 0010 0010 | 4. února 2012 v 13:57 | Reagovat

jeto   padouch   ze   knihi   špionologie

2 Gwaine Gwaine | 24. května 2012 v 19:23 | Reagovat

Až z toho jde mráz po zádech ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama