Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

24. Část

14. února 2012 v 19:52 | DS Team |  Příběh Sergeje L. Andropova
Procházel jsem mezi polorozpadlými barabiznami, které sloužily jako obydlí pro pár stalkerů samotářů. Kamení mi křupalo pod podrážkou bot, již beztak proděravělých od samého brouzdání a hrdinství v Zóně. Musím si koupit nový, jenže kde ? Ti vědátoři se zmiňovali o obchodníkovi, ale nemám vůbec tušení ve který barabizně může přebejvat.
Došel jsem k nějakýmu stavení, nebo spíše k něčemu co z toho zbylo. Uvnitř vesele praskal ohýnek a bavil se tam párek stalkerů. Když jsem k nim došel, tak všechen hovor ustal, oči opřený na mně.
" Ehm, nevíte někdo kde … kde je tu nějakej obchodník?" nic kloudného ze mě nevypadlo, ale aspoň se dovím kde ho najdu. Navíc jsem se cítil dost přihlouple a tak nějak divně, když na mě všichni čuměli jakoby neviděli nikdy člověka.Někteří zírali i s otevřenou hubou.
" Ehh, ty seš ten, ten s tím upírem ne ?" Zeptal se ten nejotrlejší ze všech. Zarostlej, nemytej, oči dál od sebe a hlas, jak když o sebe skřípu dvě pily.
Koukali na mě fakt jak na nějakýho hrdinu, nebo co. Začínalo se mi to trochu líbit.
" Jo tááák… Tak to pak jo. Jo, jsem to já." v hlasu mi zazněla šptka hrdosti, když nevm proč, když jsem měl zase jen z prdele kliku.
" Jak se ti ho podařilo sundat?" vyptával se furt ten samej stalker.
Tak jsem se jal jim povědět celej příběh, až na pár drobností, který jsem vynechal. Nezmínil jsem se o tom kiksu a že se mi zakousl do krku. Přidělal jsem tomu příběhu trochu na akci, a nějaká ta malá lež nijak neuškodí.
Trvalo notná chvilku než jsem to dovyprávěl, tak jak jsem chtěl. Potom už jsem s nima seděl u ohníčku a popíjel vodku, kterou mi velkoryse nabídli, jako poděkování za příběh.

" Vasile! Běž tady s .. jak že se jmenuješ?" ptal se nějakej zakuklenec, kterýmu ani nebylo vidět do obličeje, ale z jeho pohybů a hlasu jsem usoudil, že je značně opilej.
" Vousáč …" stejná lež jako u vědátorů, jenže teď jsem to už to nevypadlo jen tak. Teď už jsem to prostě řekl vědomě. Když už jsem si jednou přivlastnil jeho jméno, tak už ho využiju v plný míře.
" Dobrá, bež tady s Vousáčem a doprovoď ho ke zdejšímu obchodníkovi, když se po něm tak strašně shání." utrousil a potom se svalil na zem, kde začal hlasitě chrápat.

Vyšel jsem s Vasilem od ohníčku, kde mi bylo příjemně. Můj doprovod, Vasil, byl ještě strašně mladej. Nemohlo mu bejt víc jak osmnáct, devatenáct let. Blond vlasy mu spadaly až na ramena, oči jako dvě malé štěrbinky a nad pusou mu začínal růst knírek, taky v blond barvě.
Kráčeli jsme skrze neobydlená stavení, která tu ledabyle zůstala. Dokonalý úkryt pro nějakou skupinku žoldáků, banditů, stalkerů ale i mutantů, kteří nechtějí být viděni.
Když jsme procházeli přes malou náves, tak jsem zahli k jedinému ještě stojícímu a celkem udržovanému baráku.
"Tady to je Vousáči. Ale varuju tě, je to starej morous a chamtivec, tak fakt i dej majzla," pověděl Vasil.
"Děkuju Vasile. Pozdravuj ode mě kluky u ohně," odpověděl jsem a otevřel jsem dřevěné dveře.

Vstoupil jsem do baráku, kterej sloužil především jako předsíň pro obchodníka. Ten se ubytoval a obchodoval ve sklepě tohoto domu. Dům nahoře byl stroze zařízen, jen pár židlí a dřevenej stůl, u kterého seděla nejspíše ochranka obchodníka. Koukali na mě tak podezřívavě, ale nezastavili mě, když jsem šel dolů do sklepa.
Železné těžké dveře v sobě měli malej otvor zadělaný dvířky asi v úrovni očí. Zabušil jsem a čekal jsem asi pár vteřinek, než se dvířka se skřípotem otevřela.
" Co chceš?" Ozval se hlas, zastřený mírným podlézavým tónem.
" Chci prodat a nakoupit pár věcí, tedy pokud máš zájem," ozval jsem se z druhé strany dveří.
" Tak to je jiná. Pojď dál," opáčil jako správnej obchodník

Skrze otevřené dveře na mě vykoukla ježatá zavalitá hlava, s lehce prošedivělými vlasy a vousy. Baculaté postavy a s nosem červeným od neustálého pití vodky vypadal tak trochu směšně. Oči jiskřily v domnění nějakého výhodného obchodu a šmejdily po mě a batohu. Při bližším prozkoumání jsem zjistil, že mi opravdu moc připomíná Sidoroviče. Obchod byl jedno velké skladiště se vším možným. Oči mi sjížděli regály zbraní, ákáčko, viper, obokan. Zásobníků a nábojů plné bedny.
" Pěkná výbavička, což ?" nahodil rozhovor obchodník.
" Pěkná? Naprosto úžasná!"
" Jak, že se jmenuješ? Mám špatnou paměť na jména."
" Neříkal jsem svoje jméno, ty jsi my taky svoje neřek."
" Říkají mi nějakej Dimitrij. Jak tobě?"
" Jsem …Vousáč," zněla má lživá odpověď.
" Tak Vousáč .. Nu, dobře. Co potřebuješ Vousáči?"
" Chtěl bych prodat nějaké své věci a nakoupit hlavně munici, jídlo a třeba nějaké informace o práci."
" Tak ukaž, co máš."

Vyložil jsem na pult ten pakl cigaret, jídlo, munici. Víc jsem u sebe neměl. Jsem to ale stalker. Všechno co mám v báglu potřebuju, ale počkat … Artefakt! Ze spodní kapsy batohu, jsem vytáhl svítící rosol ve sklenici. Zase jsem cítil v prstech podivné šimrání. Opatrně jsem to položil na pult. Dimitrij zůstal stát s otevřenou hubou.
" Kde si k tomu přišel?" oči mu přeskakovaly z artefaktu na mně a zase zpátky. Pusa stále otevřená dokořán.
" Našel jsem to," zněla má vyhýbavá odpověď
" Máš vůbec ponětí co to je ?! Tohle je opravdová vzácnost, to se jen tak nevidí. Sháním to už dost dlouhou dobu, někdo zaplatí velmi tučnou odměnu za to, že mu to seženu. Samozřejmě bys na tom taky vydělal."
" Můžeš mi říct, co to vlastně je?"
" Je to druh speciálního artefaktu. Působí jako antidepresivum a jako velmi účinná uzdravovací látka, nebo spíš iluze. Působí to rychle a v boji ti to dokáže zachránit život, pak se ale stejně musíš vyléčit jinak. Jenže je problém, že je dost reaktivní a vyzařuje nezměřitelně velkou dávku PSI-záření."
" PSI-záření? Co to kurva je?"
" Jedna z největších sviňáren tady. Působí to zdánlivě neškodně, jenže při delším vystavení tomuto záření se ti začne škvařit mozek. Pak se z tebe stane něco jako chodící mrtvola, a těch tu je požehnaně."
" Dobře, to mi stačí. Kolik mi za to dáš?"
" Ty to chceš fakt prodat? Nabízím ti 10 000 rublů na ruku," očka se mu přitom lišácky míhaly sem a tam, jako kdyby udělal obchod svého života. Ale co bych já dělal s tím artefaktem? Pro mě žádnej užitek nemá.
" Beru, jen mi k tomu hoď náboje do AK-47 ado týhle odstřelovačky a pokud možno na odstřelovačku nainstalovat optiku. A zásoby - jídlo, pití, vodku.
Dimitrij všechno počítal v hlavě se zamyšleným pohledem a jazykem skousnutým mezi zuby tak, že mu čouhala jen špička.
" Takže když všechno odečtu, tak ti zůstane něco přes 5 500 rublů. Bereš?"
" Zítra si pro to přijdu a přinesu ti ten artefakt. Tu odstřelovačku ti tady nechám," s tímto jsem se otočil a šel jsem k východu, kde už začínalo zapadat slunce. Takovej nádhernej západ, jako tam u nás doma.
Náhle jsem si představil, jak sedím na terase před barákem vedle Boženky a venku na zahradě skáče radostně pes. Náhle se však ten sen rozplynul a mě zalila náhlá vlna lítosti.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 slavik slavik | E-mail | 14. února 2012 v 22:30 | Reagovat

slušne si zarobil :D

2 Bunhead Bunhead | 14. února 2012 v 23:41 | Reagovat

slusne? :D prepocitaj si kolko to je 10k RU na eura :D 250

3 DS Team (Za.red) DS Team (Za.red) | 15. února 2012 v 6:03 | Reagovat

Nemůžeš počítat rubly na eura v Zóně, kde si rád za každej zatracenej rubl, kterej seženeš ;)

4 ares838 ares838 | E-mail | 15. února 2012 v 17:58 | Reagovat

Už sa neviem dočkať ďalšej časti :D

5 Juraj Juraj | 17. února 2012 v 10:40 | Reagovat

Šak v Zone trochu zaostali, 1RU byval taky   30 Kč hej

6 Chnapo Chnapo | 2. března 2012 v 17:44 | Reagovat

No a co je s tym jeho druhym artefaktom? nie teraz ta hmota co za nu vyfasoval 10k ale ten co nasiel kedysi v tej anomalke ked utekal vojakom... co mu pomohol pred ohnom..?

7 dambor dambor | 11. března 2012 v 20:25 | Reagovat

CHNAPO: ten mu vzal ten jeden zmrd kdyz ho strelil a obratil mu batoh naruby

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama