Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

27. Část

8. dubna 2012 v 20:20 | DS Team |  Příběh Sergeje L. Andropova
Probudil jsem se do praskání ohně, jehož teplo mě hladilo po tváři. Když jsem otevřel oči, udeřilo mě do nich sluneční světlo. V puse jsem cítil směsici chutí krve a vodky.
Při pokusu o zvednutí se do sedu jsem ucítil neskutečné pálení v noze, které mě málem zase položilo na zem.
" Lež klidně, Vousáči. Jen se na tu ránu kouknu…" slyšel jsem někde v dálce Samuelův hlas.
" Co se stalo ?" hlas se mi třásl a po chvilce zlomil vysílením.
" No.. Nevím, co přesně se stalo, ale přinesl tě Daniel v tomhle stavu v jakým seš. Prej, že si se připletl do nějaký přestřelky poblíž. Co si tam vlastně dělal?"
" Šel…Šel jsem…" nedořekl jsem větu a znovu jsem usnul.
Probudil jsem se v noci. Na obloze svítily hvězdy a okolí kolem mě bylo ozařováno světlem měsíce. V dálce bylo slyšet vytí pseudopsů, když jsem zaslechl zvuky rozhovoru. Zavřel jsem oči, a našpicoval uši, když jsem nemohl rozpoznat majitele hlasů
" Co to mělo krucinál znamenat?!"
" Zachránili jsme vám kůži. Ten blbej obchodník si na vás najmul žoldáky!"
" Perfektní, teď za námi půjde ještě šik vojáků..."
" Držte se plánu…"
Kdo to byl, a co to mělo znamenat jsem netušil. Lehnul jsem si a díval se na hvězdy na obloze. V tuhle chvíli mi připadala Zóna krásná, taková ještě panenská příroda, která se dokáže krutě proměnit v šelmu s ostrými drápy. Po několika hodinovém přemýšlení a civění do blba jsem znovu usnul, jako malé děcko.

Druhý den ráno mi bylo mnohem lépe. Noha byla ošetřená Samuelem, a začínala se celkem slušně hojit. Při prvních pokusech o chůzi jsem spadl do uschlé trávy, ale znovu jsem vstal, dokud nohy nebyly jistější. Po pár váhavých krocích jsem už věděl, že to nějak doklepu a můžeme se vydat zase na cestu směr Jantar, když to bude zatraceně dlouhá doba, než se tam dostaneme.
Samuel a dokonce i Daniel vypadal spokojeně, když viděl, že mi to jakžtakž chodí po svých. Sbalili jsme si saky paky a odešli jsme konečně pryč od toho komplexu a vydali jsme se hledat podzemní vodu do jiné lokace.

Cesta nám vesele ubíhala. Šli jsme po rozvrásněné asfaltce, která se táhla dál a dál. Samuel si pobrukoval nějakou nechvalně známou přisprostlou písničku, já si pohrával se svým ákáčkem a Daniel se kochal přírodou, když se před náma objevilo bezvládné tělo mutanta. A vedle něho dalšího. Dva mutanti, oba dva na vlas stejní, kteří leželi na asfaltce a kolem nich byla všude krev, vytvářející se červené mapy na černé asfaltce.
Přistoupil jsem k nim, abych je mohl ohledat. Vypadaly jako mutace prasete na čtyřech úzkých nohách, podobných jako mají brouci. Splasknutej ksicht vytvářel dojem, jakoby oba dva narazili hlavou přímo do betonovými zdi. Jedno velké a druhé malé oko byly vytřeštěné v nečekané agónii, která jim způsobila oběma smrt. Dva čisté průstřely ukončili jejich dosavadní životy, ale bylo vidět, že to nebyla rychlá smrt. Oba dva dostali ránu do oblasti hrudníku.

" Flaksy, a nejsou mrtvé dlouhou dobu. Měli bychom se raději vydat na cestu a být obezřetní, protože nevíme, kdo je zabil," ozval se najednou Samuel, až jsem měl dojem, že vyskočím z kůže. Vůbec jsem si nevšiml, že by se oba vědátoři přesunuli těsně k mrtvolám.
" Připrav si raději zbraň, Vousáči. Budeš ji nejspíše potřebovat," řekl tentokráte Daniel.
" Jo, to bude nejjistější," a těmito slovy, jsem vzal ákáčko pevně do rukou. Cítil jsem jemné svrbění v noze, které přecházelo v palčivé pálení rány, které se nejspíše zatahovala a zarůstala novým masem a kůží. Stál jsem neklidně, že jsem nemohl ani pořádně zamířit, kdyby bylo potřeba.
Jal jsem se vydat na bližší průzkum okolí, pro případ, kdyby se tu něco nebo někdo schovával. Naštěstí jsem na nikoho nenarazil, jen v dálce jsem zahlídnul temnou postavu zahalenou postavu, jak stojí navrcholku kopce. Se zbraní opřenou o ramenu, vypadala postava jaksi povědomě, ale neměl jsem čas přemejšlet, kdo to byl. Šel jsem raději zpátky k Danielovi a Samuelovi.
" Nikdy nic, jen v dálce jsem zahlédl jakousi zahalenou postavu," řekl jsem, když byly v doslechu.
" Nějaký stalker, toho se bát nemusíme," vyhrkl Daniel s jistotou v hlase, takže mě to jakžtakž uklidnilo.
" Měli by jsme se vzdálit pryč od tohohle místa. Dřív než přiběhnou pseudopsi a nezaútočej na nás," ozval se Samuel.
" Nejdřív to tu ale změříme, ať máme nějaké další výsledky," rozhodl Daniel a vytáhl "měřič".

Mezitím, co oba vědátoři chodili v kruhu kolem flaks a měřili tím podivným přístrojem, jsem se rozhodl postavit zpátky na místo, kde jsem zahlédl toho tajemného stalkera. Jak jsem očekával, tak se tam již nezdržoval, ale viděl jsem jak se ze stejného kopce žene skupinka pseudočoklů přímo na nás. Na nic jsem nečekal a začal jsem po nich střílet, jenže na takovou vzdálenost jsem je nemohl trefit. Rozhodl jsem se raději pro ústup k vědátorům.
" Čtyři pseudopsi se ženou naším směrem, měli by jsme se ztratit, dokud ještě máme čas. Nebo chcete bojovat?"
" Pokud nebude jiná možnost, tak budeme muset. Ještě jsme neskončili s měřením," zařval na mě Daniel a pokračoval dál v konání své práce.
Teď přišla řada na mou práci. Přiklekl jsem si k flaksám, které už notně páchly, a zamířil jsem na místo, odkud by se mohli vynořit pseudopsi. Z poza kopečku, kterým se vyvyšoval nad cestou u nás se ozvaly čtyři výstřely a ukrutné uši trhající vytí. Nic víc jsem neslyšel. Otřáslo to se mnou, jako s oběma vědátorama, kteří po sobě koukali nevěřící svým vlastním uším.
Potom se na vrcholku objevil pseudopes tahající za sebou prostřelenou nohu. Na vrcholku kopce spadl a kutálel se dolů po mírném svahu. Při každém otočením vydal kňučivý zvuk podobný lidskému zasténání. Otřeseném jsem se vydal směrem k umírajícímu mutantovi. Při chůzi k tělu se mi hlavou honily myšlenky zabývající se střelbou, kterou jsme slyšeli před chvilkou. Kdo to byl? Co to k sakru má znamenat?
Když jsem došel k tělu mutanta, ještě stále se hýbal. Pozvedl jsem svoje AK74 a namířil pečlivě na jeho hlavu. Zazněla rána a kulka našla svůj cíl. Přesně prostřelila pseudopsovi hlavu a ukončila jeho život. Následně jsem se podíval k místu, odkud zněla střelba, ale našel jsem jen tři zbývající pseudopsy, jak leží v kalužích krve, která vytejkala z jejich ran v těle. Nebyli tu známky střelce, který je zabil, ale pokud zabil je, tak mohl klidně i nás.

" Někdo je zastřelil, ale po střelci ani stopa," vyhrkl jsem na vědátory.
"Nemá cenu se tu dál zdržovat. Udělali jsme zde potřebná měření a můžeme se vydat znovu na cestu. Stejně už zapadá slunce a měli by jsme rozložit někde tábor," rozhodl Daniel a těmito slovy jsme se vzdálily od mrtvých mutantů a neznámého střelce, který je všechny zabil.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 dambor dambor | 8. dubna 2012 v 20:52 | Reagovat

do oblasti... ???

2 slavik slavik | 8. dubna 2012 v 21:00 | Reagovat

flaksy? čo su flaksy?

3 Štefan Strapek Štefan Strapek | 8. dubna 2012 v 21:03 | Reagovat

Paráda ;) perfektní..

4 DS Team (Za.red) DS Team (Za.red) | 8. dubna 2012 v 21:04 | Reagovat

[1]: Už by to mělo být opraveno ;)

5 jilda jilda | 8. dubna 2012 v 21:06 | Reagovat

ten hlavní hrdina je dement nebo co? určitě nezabil ty psy sniper na kopci co ho tam před minutou viděl... ale jinak dobrá práce :D

6 Shade Shade | 8. dubna 2012 v 21:42 | Reagovat

Heh, Jildo, spíš si myslim že to je ten "šik vojáků" co jim kreje záda aniž by o tom náš hrdina věděl...

7 Majo Majo | E-mail | 10. dubna 2012 v 17:56 | Reagovat

s Flaksami sa uz nahodou nestretol? tusim zabili povodneho Vousaca a jemu prepichli nohu

8 Hanka Hanka | 22. dubna 2012 v 21:24 | Reagovat

skvělý díl ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama