Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

28. Část

22. dubna 2012 v 19:56 | DS Team |  Příběh Sergeje L. Andropova
Zase bylo ráno a mě už začínali krutě bolet nohy a hlavně ta postřelená, která se nechtěla hojit. Začal z ní vytejkat hnusnej hnis a byl cítit hnilobný zápach, ze kterého se nám všem zvedal žaludek.
Samuelovo umění stačilo na zastavení krvácení a jen lehkého uzdravení tkáně kolem, ale nestačilo na hlavní díru v noze, která pálila tak neskutečně, že budu muset zůstat sedět v našem táboru, který jsme rozložili u staré, značně rozbořené, autobusové stanice.
" Musíme se dostat co nejrychleji do Jantaru, jinak o tu nohu přijdeš," konstatoval po dalším bezvýznamném snažení Samuel.
Ozval jsem se jen nepřítomným zamručením, jelikož mi Samuel zrovna dával nový obvaz a přitom mě do nohy vystřelovala obrovská palčivá a hlavně nesnesitelná bolest.
" Zbývá už jen den cesty. Nepůjdeme ale přes obydlená místa, nýbrž přes méně známou vědeckou cestičku vedoucí přímo k vědecké laboratoři," promluvil z dlouhého mlčení Daniel, který usilovně o něčem přemýšlel.
" Jenže mi nemáme žádné výsledky!" zvolal s jistým zklamáním v hlase Samuel.
" Ještě nejsme u konce cesty, ale pokud nic nenajdeme, budeme muset od našeho úmyslu upustit."
"To nemyslíš vážně! Vždyť to je naše mnoholetá práce."
" Jenže bez výsledků, milý Samueli, přijde naše práce vniveč a ty jsi to dost dobře věděl, tak jako já. S tímto rizikem jsme do toho šli. Už se o tom nehodlám bavit."
Po malé pauze jsme pokračovali dál v cestě absolutně hlemýždím tempem, které způsobila má bolavá noha. Procházeli jsme kolem už dávno zapomenutých polorozpadlých obydlí kolem zohýbaných značek.
Malý vír si pohrával s listím a postupně se zvětšoval do obří velikosti, která představovala menší mikrobus.
" Pozor!" vypadlo ze mě a díky tomu jsem zachránil Samuelovi život, jelikož si této divné anomálie vůbec nevšiml a málem do ní stoupl.
" Díky ti, zachránils mi život."
" Jsem tu přece do toho, abych vás chránil, ne ?" rýpnul jsem si, protože jsem snad poprvé někoho doopravdy zachránil.
Za celou cestu jsme narazili jen na jednoho zpropadeného mutanta a ten byl navíc polomrtvej. Nevěděl jsem, co to znamená, ale tušil jsem, že to nebude dobré znamení.
Už aby to bylo u konce a já se mohl konečně odebrat někam jinam. Sice mi byla Samuelova přítomnost jistou útěchou, ale Daniel byl starej morous, se kterým si těžko popovídám. Navíc jsem si s penězi, co od nich dostanu, odvezu i pěkně pošramocenou nohu. Doufám, že tam v Jantaru budou mít nějakého doktora, co se mi na to koukne, jinak fakt nevím, co bych si mohl počít.

Postupovali jsme žalostně pomalu, jak jsem s sebou vláčel bolestivou nohu, ale už mě vůbec nepřekvapovalo, že jsme nenarazili ani na živou duši. Bylo jedno, jestli ostatní stalkery nebo mutanty, ale prostě jako by v okolí nic jiného nežilo, krom nás. Tenhle tíživý pocit se mi dral pod kůži a stále mě odháněl s tím, že jsem se musel furt otáčet za sebe, jestli náhodou nezahlednu někoho, který by mi vyvrátil tohle jištění.
" Kam furt koukáš?" ptal se Samuel
" Mám takovej divnej pocit. Už dlouho jsme nepotkali živou duši."
" Máš pravdu, ale tady v týhle oblasti moc živo stejně není. Většina stalkerů se straní Jantaru, i když nevíme proč."
" Nemluvím tu o lidech, ale i o mutantech. Nenarazili jsme na žádného, před kterým bych vás musel chránit."
" Když se nad tím zamyslím, tak je to pravda, ale možná to má co dočinění s tím, že se blíží k Jantaru, kterej se chová dost všelijak a celková populace zde se pohybuje u minima. Netrap se tím, radši si dávej pozor na nohu."

Večer jsme se utábořili vevnitř převráceného autobusu, kterej nám poskytl částečné krytí. Usínal jsem s pocitem, že už zítra budeme na místě, ale i přes to, že jsem splnil práci, co mi zadali, jsem cítil jisté zklamání, když se budu muset rozdělit od Samuela.
Ráno bylo chladné a kolem se vznášela mlha, když jsme se vydali dál na cestu. Daniel zase vepředu a já se belhal vzadu společně se Samuelem, který nějak valně nestál o společnost svého dřívějšího spolupracovníka. Teď, když nenašli žádné stopy po vodě, byl Samuel skleslý a vůbec se nechtěl bavit s Danielem. Ani se nedivím, je to pro oba rána.

Kolem poledne se před námi začal tyčit komplex budov, označován jako Jantar.Byl to uchvacující pohled. Přilehlá vědecká stanice připomínající bunkr a komplex, který stál nad ním, se v pomalu trhající mlze objevovali po částech.
" Než zajdeme na stanici, tak se podíváme ještě do komplexu, jestli tam náhodou nezjistíme nějaký kladný hodnoty, co říkáš Samueli?" ozval se znenadání Daniel a já málem vyletěl z kůže.
" Můžeme to zkusit, nic ztratit už nemůžeme."

Procházeli jsme železnými vraty. Před námi se líně vlnil vzduch a bylo poznat, že tu je nějaká cizí síla, která se postupně dostává do mozku a až do morku kostí.
" Co to je?" zeptal jsem se vědců.
" PSI-záření. Vyzařuje ho jakási síla uvnitř komplexu. Zatím jsme se dovnitř nedostali, kvůli velkému výskytu PSI-záření, ale v malých množstvích jako je tady na začátku je krátkodobé vystavení prakticky neškodné," se zájmem sobě vlastním odpověděl Samuel.
" Proveď měření Samueli," přikázal Daniel.
Samuel zase vytáhl ten podivný přístroj na měření a začal nás obcházet v kruhu. Několikrát se zastavil a pořád hleděl na obrazovku, kde se komíhala ručička a ukazovalo to nějaké hodnoty, kterým jsem vůbec nerozuměl. Potom se Samuel zastavil a nevěřícně koukla na přístroj, který začal vydávat vysoké hodnoty a střelka ručičky se komíhala ze strany na stranu jako kyvadlo.
" Našli jsem to! Máme vodu!" zvolal Samuel a radostí začal skákat.

" Ani se nehněte," zvolal povědomý hlas, který šel odněkud z míst za mými zády.
Dovolil jsem si otočit. Stál jsem proti černě oděné osobně v hábitu, nebo jak se tomu říká, kterej mu sahal až k botám. Přes hlavu měl kuklu a v očích mu svítilo radostí. Při jediném pohledu jsem zjistil, že na mě míří svým Obokonem.
" Je mi to líto Samueli, ale zkus se jen pohnout a máš kulku mezi očima," zavolal hlas, který jsem slýchával tak málo, i když jsem s ním trávil posledních pár dnů. Dovolil jsem si pohled, při kterém mi tuhla krev v žilách. Daniel mířil svým desertem přímo doprostřed Samuelovi hlavy.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jilda jilda | 22. dubna 2012 v 20:10 | Reagovat

paráda jako vždy ale po dočtení poslední věty ze mě vyšlo: "DAFUQ?!" :D

2 Hanka Hanka | 22. dubna 2012 v 21:32 | Reagovat

O_o shit to je napínavé

3 slavik slavik | 28. dubna 2012 v 2:32 | Reagovat

tak že ich daniel zradi by som nečakal ani za nič

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama