Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

Druhá Černobylská katastrofa – Začátek konce

6. dubna 2012 v 20:15 | Štefan Strapek |  Povídky ze Zóny

1.část

Píše se 24. Listopad roku 2011. Typické podzimní sychravé počasí za okny narušovala slavnostní nálada v naší ubikaci. Můj nejlepší přítel Nikolaj slavil narození své dcery.
Já jsem na chvilku poodešel ven si zapálit. Kasárna byly postaveny okny na jihovýchod směrem na elektrárnu, takže jsme měli vynikající výhled přímo na trosky čtvrtého reaktoru. Už několik dní jsem pozoroval tetelící se vzduch nad reaktorem. Nikomu jsem se s tím nesvěřil, určitě by mně považovali za blázna, protože socialistická propaganda po výbuchu reaktoru umisťovala do novin a televizí fotky a videonahrávky jak vojáci ale i lidé bydlící v blízkosti pomáhají zalévat reaktor betonem. Koneckonců mé tušení o možné reakci se vyplnilo.

Už kolem páté hodiny se rozezněl poplach. Okamžitě mi došlo, co se stalo. Byli jsme povoláni do výstrojního skladu. Přiběhli jsme mezi prvními, takže na všechny členy čety zbyly protiradiační obleky. Seřadil jsem svoji četu před skladem a čekali jsme na rozkazy. Byli povoláni všichni muži. Kdo měl dvě ruce a nohy dostal zbraň a nastupoval do nákladních aut která mířila - na Černobyl.

Byli jsme pozuby ozbrojeni. Jen díky tomu že jsme se včas dostali do skladů. Později jsem se dozvěděl, že opozdilci dostali pouze plynovou masku a pistoli. V četě jsem měl tři samopalníky, čtyři pancéřové granátníky, dva odstřelovače a dva chlapy s brokovnicemi. Dvanáct lidí v plné polní. Jeli jsme na korbě náklaďáku stále směrem na jihovýchod. Pod plachtu vítr zaháněl první sněhové vločky a rozfoukával neklidné výdechy vojáků.

Přeživší lidé říkají, že těsně před smrtí je táhla neviditelná síla zpět. Tenhle pocit jsem právě zažíval já. Jakoby mi vypověděli svaly poslušnost. Křečovitě jsem svíral dřevěnou lavici a nedokázal jsem pootočit hlavou směrem dopředu. Jeden muž co seděl u kabiny náhle omdlel. Dalí se chtěl napít, ale polní láhev mu vypadla z ruky a kutálela se po podlaze. Všichni zneklidněli. Nikolaj vedle mě začal odříkávat neslyšně modlitbu a držel se za zlatý křížek na krku. Chtěl jsem se ho zeptat.. už ani nevím na co ale nestihl jsem to. Náklaďák jedoucí vedle nás vjel do něčeho co ho doslova rozebralo na kousky. Bylo to jako kdyby vedle nás bouchla bomba. Já skončil na zemi. Pomalu jsem otevřel oči. V hlavě mi hučelo a všechny zvuky jsem vnímal tlumeně a jakoby zpomaleně. Nedokázal jsem ovládat svoje tělo. Poslední na co jsem se zmohl, bylo odvrátit hlavu od strnulé Nikolajovi tváře…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Stano Stano | E-mail | 6. dubna 2012 v 20:32 | Reagovat

Jen tak dál.. Na pokračování tohoto se těším ;-)

2 Štefan Strapek Štefan Strapek | 8. dubna 2012 v 22:04 | Reagovat

Každé pondělí odešlu jeden díl adminům. Ještě nevím kolik jich udělám.. záleží hlavně na tom, jestli to někdo bude číst ;)

3 DS Team DS Team | 10. dubna 2012 v 15:19 | Reagovat

Je to super!! Jen tak dál :-)) Po.red

4 Hlavák Hlavák | 19. července 2012 v 23:20 | Reagovat

Parádní čtení ;) Hlavák

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama