Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

29. Část

9. května 2012 v 20:12 | DS Team |  Příběh Sergeje L. Andropova
Vnímal jsem jako ve snu - zcela omráčen skutečností, že nás Daniel zradil. Proč by to všehovšudy dělal? Nemohl jsem furt uvěřit, zda se mi to nezdá, ale zbraň mířící na mě a druhá na Samuela mi nějak říkala, že to nejspíše sen nebude, a jestli bude, tak dost blbej.
"Danieli? Co to má znamenat?" ptal se Samuel hlasem zastřeným strachy a očima upírajícími na hlaveň deserta, kterej ustavičně mířil mezi jeho oči.
" Ty to nechápeš Samueli? Tohle je neskutečný objev! Nikdo se o něm nesmí dozvědět. Kdyby se o tom kdokoliv dozvěděl tak co by udělal? Šel by sem, a začal by tu pátrat a to nedovolím!"
" Ale vždyť jsem tvůj společník už řadu měsíců, proč tohle všechno?!"
" Vůbec to nechápeš," rozohnil se Daniel, "když o tom víš ty a tady ten idiot, kterej byl jen záminka jak se dostat sem do Jantaru, tak jak by se to nikdo nemohl dozvědět?"

V tu chvíli jsem pochopil, nač Daniel naráží a pramálo se mi to líbilo. On nás chce tady s tím jeho černě oděným poskokem zabít jen proto, že jsme byli na nesprávném místě v nesprávnou dobu. Scéna vytržená z akčního filmu někde z Hollywoodu.
Černě oděný muž stojící proti mně stále mířil na mou hruď ošklivě vyhlížejícím Obokanem a očividně ho nudila slovní přestřelka mezi obědy vědátory.

" Danieli… Nemáme na tyhle slovní hrátky čas. Musíme zpátky na základnu, kde se poradíme co s tím objevem. Mimochodem … Tyhle dva šašky už nebudeme potřebovat."
" Cože? Myslíš tím mě a Vousáče?" vypískl Samuel, sotva odlišným od pištění myši.
" Je mi to líto Samueli, ale jiná možnost není," pronesl Daniel hlasem, ve kterém absolutní lítost nezněla. I oči byly naprosto tvrdé a nezalitování nad svým druhem.
Daniel ani jeho společník nevypadali, že by jen sebeméně litovali naší smrti, kterou sami ještě rádi zaviní. Daniel natáhl kohoutek u deserta. Chladnokrevně se podíval Samuelovi do očí, ze kterých se řinuly slzy porozumění. Porozumění, že vědec, se kterým po dobu svého působení tady v Zóně pracoval, šel jen po svém vlastním zisku. Nedělal nic pro dobro stalkerů v Zóně jako Samuel, šel si jen za vlastním cílem, který byl už tak blízko.
Prst na spoušti deserta začal konat smrtící pohyb vzad. Zvuk kladívka, které naráží o náboj, který se vyřítil neskutečnou rychlostí. Náhlá rána otřásla celým mým vědomím. Zíral jsem, jak náboj vylítl z hlavně a naráží někam do Samuelovi tváře. Samuel se svalil na zem, kde se nehýbal, a mě popadla náhlá vlna lítosti.
" Teď je řada na tobě," pověděl hluboký hlas poblíž mě.
Viděl jsem, jak si pečlivě zaměřuje oblast hrudi, kde se mi podle vší pravděpodobnosti mělo vyskytovat srdce.
"Neprotahuj to. Máme před sebou ještě moře práce. Nerad bych se toulal po Zóně v noci," prohodil ledabyle Daniel, na kterém nebyly znát žádné známky lítosti vůči Samuelovi.
" Tenhleten okamžik si chci vychutnat… T víš, že nám zabil kámoše, tam v maringotce."
Dával jsem si dohromady souvislosti. Tohohle člověka já znám. Chtěl mě zabít tam v maringotce, pořád mě sledoval. Pak mě dostihlo porozumění.
Dva hlasy. Po útoku upíra a po zdánlivém útoku frakce se tytéž dva hlasy opakovali a teď už vím, komu patřily. Daniel spřádal plány s tímhle rádoby stalkerem už pěknejch pár chvilek a já se Samuelem jsme byly jen záminka jak se dostat sem. Do továrny.
Jenže tohle zjištění mi bylo k ničemu. Zemřu tady jako bídnej pes - s kulkou v hrudi, roztrhanej mutantama. Krásná to vyhlídka.
Myšlenky se točily kolem všeho krásného, co jsem zde v Zóně zažil. Moc toho nebylo, ale i tak se objevily světlé okamžiky, kdy se mi Zóna zdála být ta krásná a nedotknutelná. Když se člověk podíval na východ a západ slunce, při ukolébavce v podobě pseudopsího vytí, se Zóna jevila jako pohostinné místo kam si zajít na piknik, jenže potom přišlo procitnutí.
Z úvah mě vyvedla nečekaná a velmi hlasitá rána způsobná výstřelem z coltu. Z coltu, který patřil Samuelovi. Samuel vystřelil jedinou ránu na temnou postavu přede mnou. Poctivá rána se provrtala ramenem a odhodila zlosyna na zem, kde se rozplácl jako moucha na předním skle.
Pokusil jsem se vzít ákáčko co jsem měl stále na zádech ale popruh se zasekl o bágl. Co nejrychleji jsem shodil bágl na zem, kde se rozplácl společně s ákáčkem. Vyprostil jsem mou milovanou zbraň a otočil jsem se k místům, kde ležel ten hajzl.
Nikde nikdo. Krvavá stopa se táhla směrem k továrně, kde jsem zahlídnul postavu Daniela a jak se o něj opírá nezřetelná černá hrouda. Vyslal jsem dávku kulek za nimi, jenže ani jedna nenašla cíl. Byl jsem tak rozhozen nenadálými událostmi, že jsem nemohl pořádně zamířit.
Samuel! Přiběhl jsem k tělu, které leželo na asfaltu. Krev vytejkala s ostré rýhy na tváři a z pahýlu ucha, který zbyl po průstřelu kulky z Danielova deserta. Samuel teď klidně dýchal, zřejmě omráčen vlnou bolesti. Předtím mi musel zachránit život, jinak bych tu ležel vedle něj, ale já bych byl narozdíl od něj mrtvej.
Po zkontrolování Samuelova stavu jsem se vydal po krvavých šmouhách hledat zrádce a jeho kumpána, abych pomstil Samuelovu bolest a celé naše utrpení. Kapičky krve se táhly dál do komplexu. Postupně se začaly zvětšovat a přibližovat k sobě, takže tvořily jakousi krvavou říčku, která postupně tekla pryč.
Veselý pocit se mi postupně vkrádal do mysli. Už zase jsem se cítil, jako když si dám pár tahů trávy. Pocit štěstí a veselosti se rozléhal po celém těle, když jsem spatřil obě nezřetelné postavy na druhé straně táhlé a velmi prostorné strojovny. Srdce mi zaplesalo radostí. I když to nejspíš způsobila ta růžová svítící koule uprostřed strojovny.
Takové malé růžové slunce, kolem kterého se tetelí vzduch. V okruhu pěti metrů byly na zemi vidět stopy popálenin od žáru, který tahle prapodivná věc vydávala.
Daniel na kouli zíral s netajeným úsměvem s očima svítícíma jako dvě hvězdy. Danielova nezřetelná postava se stále blíže přibližovala k té růžové věci. Pomalými krůčky se šinul k pásmu, kde musel být neskutečný žár, jenže Daniel na nic nedbal. Vypadal jak omámenej a furt šel blíž. Pak nastal neskutečný řev. Když se mu začal obličej roztejkat a praskat, ale neviditelná síla ho stále táhla dál do ohnivé vřavy, kde se pomalu sesunul na zem.
Ve vzduchu se táhl smrad spáleného masa a v uších mi stále zněl jeho srdcervoucí křik. Poté mi padnul pohled na postavu, kterého ležela napůl opřená o zeď. Silně krvácela a byla při vědomí. Když si všiml, že jsem v budově začal po mně zběsile střílet. Kulky lítaly kolem, svištily mi kolem uší, když jsem se snažil schovat za obrovitý stroj po mě levici.
Najednou se před ten šťastný pocit vměstnal pocit strachu a uvědomění, že tohle je osudová chvilka. Naslepo jsem vystřelil zásobník do prostoru, kde jsem se domníval, že by se mohl vyskytovat. Následovala salva kulek, která se neškodně odrazila od těžkého železného stroje. Pomalu jsem se sunul ke stěně na levé straně, abych se mohl podívat, kde se vyskytuje ten hajzl, kterej mi tolik znepříjemňoval život.
Stále ležel opřenej o zeď, teď už vypadal absolutně bez energie. Zacílil jsem Ákáčkem na svůj cíl a vystřelil jsem smrtící střelu, která ho zasáhla přímo do hlavy. Sprška krve se rozprskla po zešedivělé stěně, kde vytvořila učiněné výtvarné dílo. Potom jsem kleskl na zem, kde se mě znovu zmocňoval pocit štěstí a já se mu pomalu poddával.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jilda jilda | 9. května 2012 v 20:45 | Reagovat

parádní čtení jako vždy, až na to že kdyby ho střelil desertem do hlavy tak by těžko s půlkou mozku venku ještě vytáhl colta a zachránil našeho hrdinu :D

2 DS Team (Za.red) DS Team (Za.red) | 9. května 2012 v 20:48 | Reagovat

[1]: "Náhlá rána otřásla celým mým vědomím. Zíral jsem, jak náboj vylítl z hlavně a naráží někam do Samuelovi tváře" - počkej si na příští díl, kde se objasní pár důležitých detailů :)

3 ShortaK ShortaK | 9. května 2012 v 23:14 | Reagovat

LUXUS prostě luxus...jen tak dál :)

4 slavik slavik | 10. května 2012 v 0:31 | Reagovat

kto bol ta čierna postava s danielom?

5 Tom Tom | 12. května 2012 v 10:57 | Reagovat

best of nepřestávejte psát

6 YugiCZ YugiCZ | 13. května 2012 v 14:14 | Reagovat

v jakem casovem intervalu vychazi dily 1 za mesic nebo casteji nejak sem nevypozoroval souvislost dekuji

7 DS-Team (Po.red) DS-Team (Po.red) | E-mail | 14. května 2012 v 21:19 | Reagovat

YugiCZ: Díly vycházejí většinou, jak jsi správně řekl, jednou za měsíc. Občas se ale stává, že vyjdou i dva za měsíc nebo naopak jeden za dva měsíce. Záleží na redaktorovi, který zrovna píše ;-) Avšak stálý systém v tom není (např. že by díl vyšel přesně 28. etc.). Snažíme se, aby alespoň jednou za určitý měsíc (řekněme květen) vyšel nový díl :-)

8 Fraker Fraker | 17. května 2012 v 10:52 | Reagovat

Diky za cteni, ale zvlast v poslednim odstavci korektor zaspal... (vykytovat, koreje) sice pusobi usmevne, ale i rusive

9 DS Team (Za.red) DS Team (Za.red) | 17. května 2012 v 15:01 | Reagovat

Ať žije automatická oprava ve wordu! :)
- co nejdříve opravíme

10 DS Team (zakl.) DS Team (zakl.) | 18. května 2012 v 17:39 | Reagovat

Chyby opraveny .. díky za upozornění =)

11 Fraker Fraker | 21. května 2012 v 14:54 | Reagovat

Je mi blby to sem psat, pac nechci znit jako hnidopich (ci grammarnazi) ale v tom samem odstavci kytuje jeste jednou...
(neni nejaky email kam by se to dalo hlasit?)

12 Hanka Hanka | 23. května 2012 v 16:31 | Reagovat

Super díl :)

13 Gwaine Gwaine | 24. května 2012 v 18:24 | Reagovat

Mooc Luxusní ostatně jako všechny díly ... Díky za super čtení :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama