Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

Vousáč

4. června 2012 v 20:02 | DS Team |  Životopisy postav

Vousáč

Už jeho přezdívka vypovídá o jeho vzhledu. Na místě, kde nerostou husté vlasy, nebo vousy se nachází obličej, na němž jsou jasně modré oči, široký nos a plná ústa. Hluboká jizva se táhne od nosu přes tvář, až do zadu na krk (avšak kvůli nedostatku pigmentu a velikému množství vousů zůstává nezaujatému pozorovateli skryta). V baru o ní kolují nesčetné historky. Ta nejstřízlivější jsou o tom, že za časů, kdy byl Vousáč ještě vědcem, potkal v bažinách Jantaru skupinku pěti pasoucích se snorků a omylem ji vyplašil. Normálně plaší snorkové se na Vousáče nečekaně vrhli. Nebýt vědcova ostrého nože, silného skafandru a rychlých reflexů, nejspíš by tam vypustil duši. I tak ho ale snorkové povalili na zem, kde si o kámen rozvil přilbu. Malá chvíle zmatení ho stála prokousnuté rameno a dlouhý škrábanec na obličeji.
Je mu ze srdce jedno, co má na sobě - hlavně, že je to teplé a chrání to před mutanty. Doslova miluje v Zóně nepraktické odstřelovací pušky. Těsně před tím, než odešel do Kordonu splnit jakýsi úkol pro Sidoroviče, mu při hospodské rvačce příslušník aliance Svoboda ulomil optiku u oblíbené sniperky. Podle vyprávění to stálo život nejen řečeného příslušníka, ale i několika jeho kamarádů.
Rozhodně by se o něm nedalo říci, že je samotář. Nejeden stalker ho zná a rád mu pomůže. Je společenský a vlídný k nováčkům. Také není hloupý - buduje si v Roztoku silné postavení, založené na protislužbách.
Velmi často medituje. To je samo o sobě prospěšné, ale jeho nebezpečným zlozvykem je po každé meditaci vykouřit poměrně silnou dávku hašiše nebo marihuany. On sám si to uvědomuje, a proto tento zvyk vykonává raději v přítomnosti osob, na které se může spolehnout, že ho ochrání.

Vousáč (původním jménem |SEVERSKÉ JM.|, novým jménem Juraj Kilchovski) se narodil roku 1968 v dánském Odensu. Otec pracoval jako raketový inženýr, matka byla psychiatrička. Učil se společenskému chování a žití. O jeho dětství se toho ví poměrně dost. Navštěvoval soukromé školy a gymnázia a učil se hrát na klavír. Už odmala byl zvídavý a velmi bystrý. Okolo šestnáctého roku se začal zajímat o historii druhé světové války. Tento koníček ho ale poměrně brzo přešel, zastíněn novým zájmem - mimozemským životem. Byl tím naprosto fascinován. Denně pozoroval noční oblohu dalekohledem a hledal záhadné objekty.
Nějakou dobu dokonce psal pro časopis, zabývající se problematikou UFO, ale brzy toho nechal.
V rodném městě žil do dvaceti pěti let. Po vystudování vysoké školy se vydal do Prahy a odtud do Budapeště. Sbíral informace a útržky vyprávění a zapisoval si je do osobního deníčku.
O pět let později ho jeden jeho přítel přivedl také na další záhady, jakými jsou například starý řád Svobodných zednářů nebo Bermudský trojúhelník. Zajímal se snad o všechno, co v sobě mělo nějakou záhadu nebo nejasnost. Dokonce rozluštil záhadné obrazové písmo jednoho malého afrického kmene.
Začal psát vlastní knihu. Měl široký okruh přátel, kteří mu dodávali nové nápady a myšlenky.
Po smrti otce na nějakou dobu zanechal pátrání i psaní a odstěhoval se zpět do rodného Odensu. Nová touha po dobrodružství mu však nedala - o pár let později se opět vydává na cesty. Tentokrát se vydal spolu s několika přáteli do prastaré Antiochie, aby zde pátral po pozůstatcích řádů Templářů. Bohužel, tato obrovsky nákladná výprava neskončila ani trochu podle představ skupiny. Rozčarovaní archeologové v čele s Vousáčem jen neradi odlétali z místa porážky, ale pomalu jim docházeli peníze a na další pátrání už nebyl čas.
Vousáč se tehdy rozhodl, že poletí s nejlepším přítelem, se kterým se znal od dětství, přes Kyjev. Tady nějakou dobu pobyli. A náhoda tomu chtěla, aby naprosto neplánovaně zašli na přednášku jakéhosi "záhadologa", který tvrdil, že stará elektrárna Černobyl opět explodovala a nyní po sobě nechala nejen silné radiační pole, ale také zcela nový druh života. Vědec hovořil o nadpřirozených silách, gravitačních anomáliích a bezpočtu dalších věcí, které Vousáč ani jeho přítel nedokázali vůbec představit.
Hned po přednášce zašli za vědcem a jednohlasně se vyjádřili, že s ním chtějí odjet do oblasti nového výbuchu a prozkoumat ji. Vědec si zprvu myslel, že si z něj utahují, ale když zjistil, že mají opravdu zájem, bez rozmýšlení souhlasil. Pouze jim doporučil, ať si změní jméno na nějaké více "slovanské" a také ať si vymění co nejvíce eur za ruské Rubly. Ostatní, že prý zařídí on.
Takto vybaveni se dva dobrodruzi sešli s vědcem na předem určeném místě a společně odjeli autem do oblasti, jíž se dnes přezdívá Zóna. Ochranné ploty překonali vcelku snadno - podplacení policisté a vojáci už dávno nikoho nezastavovali, obzvláště pak vědce ne. A po všech třech jakoby se slehla zem…
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama