Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

44. Část

10. února 2013 v 11:00 | Martin Gross |  Příběh Sergeje L. Andropova
Ten výjev upoutal mou pozornost okamžitě. Stál jsem jak zařezaný a střídavě zíral na zbraň ve svých rukou a na tu na zemi. Bylo mi, jako bych se probudil z jakého si zamlženého snu.
Po tváři mi stékal krůpějiček potu.
Znovu jsem se podíval na svou bouchačku a přemýšlel. V hlavě se mi zjevovaly otázky typu "Kde jsem k tomu sakra přišel?" nebo "A jak se to, co držím v ruce, do prdele jmenuje? Je to podobný AKčku…to jsem to měl u sebe celou dobu? Vždyť jsem přece zastřelil tamtoho mutanta TOUHLE puškou, ne TADYTOU.
A pokud si dobře pamatuju, tak jsem měl jen jednu zbraň.
Udělalo se mi blbě. Nic nedávalo smysl, vše bylo zmatené. Nebyla ani síla na přemýšlení, protože mě rychle zmáhala únava.
Sehnul jsem se a dotkl se roztříštěné pažby vyčuhující z mokré trávy.
Záblesk…
Upadl jsem na zadek a opřel se o strom…
Celé okolí téměř okamžitě změnilo barvu. Čelovka se rozblikala a zhasla.
Vše se vlnilo, ponořené do tmavých odstínů šedi, ale ohraničené bělavou září. V uších mi fičel vichr. Jako bych se ocitl ve sněhové bouři.
Podíval jsem se na sebe… a strnul v šoku.
Moje tělo bylo dočista průhledné… jako duch. Ale pořád jsem cítil nohy i ruce, dokonce mrazení v zádech.
Náhle se ozval hluk kdesi z útrob baráku…a z okna kdosi vyskočil. Byl obklopený tou bílou září a zpomalený. Nohy měl natažené dopředu a za sebou vlající cíp kabátu. Obličej rozmazaný. Obouruč držel…PUŠKU.
Dopadl na zem…těsně vedle mě, a přímo na svoji zbraň. Ta se rozlomila a zůstala tam ležet tak, jak jsem ji tu našel.
Záblesk…
Okolo tma. Pára jdoucí mi z úst. Mraky plazící se po horizontu. Zima. Chtělo se mi rychle vstát a běžet zpátky do domu. Chtělo se mi spát. Chtěl jsem řvát a zabíjet.
Další blejsknutí…
Jako ve snu. Zářící postava v kabátu sedí v trávě a drží se za kotník. Střídavě se dívá na zlomenou pušku a směrem k baráku. Kdesi se rozezní zvuk podobný siréně, pláči malého dítěte a ženského jekotu.
Postava vrávoravě vstává a rychle kulhá kamsi směrem do tmy. Občas upadne a stále se otáčí k domu.
Já vstal také a zkusil jsem na něj zavolat. Z pusy mi ale nevyšla ani hláska. Cítil jsem, že křičím, ale žádná rezonance v krku. Žádný zvuk. Jako ve vakuu.
Z batohu na zádech ten svítící duch v plášti náhle sejmul nějaký… asi samopal. Bylo to hodně rozmlžené.
Já se otočil a podíval směrem k hornímu oknu. Objevila se tam postava. Zářila.
Mou hrudí prošla vlna zpomalených kulek mířených na ducha v okně a vzdálené, hrubé štěkání zbraně. Instinktivně jsem sebou škubnul, ale necítil jsem vůbec nic. Muž v kabátě střílel a utíkal. Nebe zrudlo. Blesky. Pomalu se vznášející kameny a větve. Zbraň v okně odpověděla práskáním.
Mým tělem projel puls. Kolem mě vytryskávaly ze země gejzíry bahna. Náhle jsem to já, kdo utíká houštím. Déšť třísek. Větve šlehající do tváře. Panika. Bušení srdce. Pád…
Záblesk…
Stál jsem ve vysoké trávě snažíc se popadnout dech. Prohmatával jsem si hrudník. Měsíc na chvíli vykouknul zpod mraků, osvětlil dům a celý dvůr. Neuvěřitelná, studená hra stínů. Na domě se leskla námraza.
"Odlétávající kusy prken. Třísky. Náboje zahryzávající se do dřevěných trámů. Volání a křik".
Začínalo mi opravdu hrabat. Tak nějak mě ale opravdu zajímalo, co se stalo s tím vrahem, v jehož kůži jsem se ocitl ve snu. Bohužel byla ještě pořád tma a já byl opravdu k smrti unavený a nevyspalý.
Jako ve snu jsem prohmatával díry po kulkách v dřevěný zdi. Tu a tam mi pod prsty přišlo ledové olovo.
"Ráno…" řekl jsem si, "ráno se tu porozhlídnu… snad bude hezky a nebude chcát". Artefakt v kapse mě v tu chvíli už nezajímal. Jen měkká, zaprášená pohovka uvnitř a pomyšlení, že se zas jednou normálně vyspím. Opatrně jsem se tedy došoural dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Tma jako v ranci mi nemohla zabránit, abych bezpečně našel gauč. Batoh byl bezpečně uložen v horním patře u mrtvoly. Ta nebyla jaksi ve formě, aby se mi v něm hrabala.
Shodil jsem ze sebe zbraň, rozepnul bundu a vyndal z kapsy artefakt. Už nesvětélkoval. Jenom tak mě napadlo ho znovu zmáčknout. V okolí se rozřinčely příbory, sypané sklo a těžké dopady různých předmětů na podlahu. I zbraň mi odlétla kamsi do tmy.
Obrátil jsem oči v sloup nad vlastní blbostí a těžce a unaveně dopadl na špinavou matraci
Zdálo se mi o Božence.
Z hezkého snu mě probudil až proužek teplého slunečního svitu, razící si cestu oknem a vznášejícím se prachem. Kupodivu jsem se cítil skvěle a plný energie. Hlavou mi sice proudily řady otázek, na které můj mozek marně hledal odpovědi, ale hrotit to teď ráno mi přišlo zbytečný. V Zóně si zvyknete na ledacos. Třeba i na příval otázek a žádnou odpověď. Alespoň ne racionální.
Kručelo mi v žaludku a o to víc jsem se těšil na plechovku broskví.
Pomalu jsem se posadil, protáhl se a prohrábl si vlasy. Od doby, co jsem překročil hranice Zóny, znatelně povyrostly. Moje hygiena za tu dobu byla nevalná, tak by bylo do budoucna vhodné najít nějakého vyučeného holiče a kadeřníka… nejlíp kadeřnici. Breberky můžou bejt svině.
Opravdu dobrá nálada.
Sundal jsem si bundu a jen ve svetru posbíral artefakt a zbraň ležící u stěny pod prázdným věšákem. Vylezl jsem po schodech nahoru a zamířil do "kobky", kde už na mě čekal můj nový batůžek, žrádlo, a čtyři dosud neotevřené bedničky, válící se na zemi. Chudák nebožtík čekal akorát tak na to, aby se tu změnil v prach a nějaký další stalker si na něm v budoucnu ustlal. Nechtělo se mi ho pohřbívat, i když by si to asi zasloužil. Ale stejně, i kdyby jo, tak by ho za chvíli vyhrabal nějaký hladový mutant.
Nad těmito myšlenkami jsem se doopravdy pousmíval, zatímco jsem odřezával víko plechovky se slaďoučkým ovocem. Je to morbidní já vím, ale nemůžu si pomoct.
Vzal jsem své oblíbené místo na parapetu, a zatímco sladká šťáva kompotu mizela v mých nenasytných útrobách, mi Zóna nabídla nádherný výhled na ranní oblohu bez mráčků. Kam jen oko dohlédlo, rozsáhlé bažiny a remízky, keříky, potoky a říčky. Tu a tam jsem zahlédl něco jako… kopeček tvořící se z vody. Nějaký se pohyboval, nějaký stál. Jiný byl malý, jiný větší a dokonce některý i měnily velikost. Šel z toho sice strach, ale na druhou stranu to bylo tak vzrušující a tajemné, že jsem měl opravdu pocit štěstí a pohody. Z toho klidu. Místa nedotčená, a opuštěná člověkem mě odjakživa přitahovala.
V zubech jsem rozdrtil poslední broskev a vypil poslední hlt šťávy. Plechovka hned ale putovala do měšku, stejně jako zbytek výbavy ze starýho báglu. Nevím, hodila se na šroubky místo blbý igelitky, která už stejně byla rozervaná. Nefunkční PDA od Sidoroviče jsem rovnou zahodil. Křáp jeden. Artefakty jsem dal radši odděleně od sebe do různých kapes, přece jenom nechci nějakou "zvláštní reakci". Krabička s náboji někam záhadně zmizela. Kam… to jsem neměl nejmenší tušení. Plánek díky nepromokavé fólii stačilo jen očistit od bahna a byl zase čitelný. A bohužel k ničemu, páč o svojí pozici na mapě jsem taky nevěděl. Starý Makarov sem šel taky, jelikož už byl úplně bez nábojů.
Když bylo všechno na svým místě, přišel čas na průzkum bedniček. Nebylo těžké je otevřít, kovové panty byly prožrané rzí. Za chvíli se ozvalo prasknutí a víko povolilo. Vnitřek mi odhalil naskládané, prohnilé maso na vrstvách. Plno červů a zatuchlého smradu. Fuj.
Rychle jsem to zavřel a přešel k další. Dokonce jsem při tom nahlas odříkával modlitbu "Proboha ať je tam cokoliv, ať je to čerstvý"!
Modlitba byla vyslyšena, ale jen z části. Jedna téměř neporušená konzerva vepřového guláše. Zbytek nádob byl divně pokroucený a splasknutý, utopený v černé břečce. Alespoň něco. Zbylé dvě bedničky obsahovaly zavšivené utěrky a žínky.
Do pušky jsem měl jeden skoro plný zásobník. Při pohledu na ni mi ale opět začalo vrtat hlavou, kde jsem k tý zbrani přišel. Hlavou mi proletěly i vzpomínky na to, co se tu dělo v noci.
Za chvíli jsem měl měšok i s bouchačkou na zádech, zapnutou bundu a pevné rozhodnutí, že týhle šaškárně prostě přijdu na kloub.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stalker Tanker Stalker Tanker | 10. února 2013 v 11:21 | Reagovat

dobré další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama