Sledujte strhující příběh o stalkerovi s černou minulostí, který čelí nástrahám ve strašlivé Zóně...

51. Část

21. dubna 2013 v 13:34 | Jirka Jirkovec |  Příběh Sergeje L. Andropova
A pak to přišlo. Cítil jsem, jak vítr slábne a jak se vzduch, projmutý zvláštní specifickou vůní, začal pomalu čistit.
Voják to taky zaregistroval.
"Už to přestává! Přestává to!!" Úlevou spadnul zádama na balvan a zhluboka vydechl.
"Ne… naopak." zašeptal jsem spíš pro sebe.
"Cože?"
"Říkám, že… KURVA!!" Jakmile jsem pohlédl přes kámen na anomáliii, svaly mi strnuly hrůzou a oči se rozšířili jako dva ohromný tunely. "Panebože… to je…" Pomalu jsem ustupoval dozadu, neschopen jedinýho slova. Mísil se ve mně zmatek a strach. Tohle už jsem zažil… tenkrát na cestě…
Okolní krajina se rozostřila. Moji duši naplnilo šumění lehkého větříku. Šustění listí. Tichounký šepot. "Cože?" "Dělej, na co čekáš!" "Já tě zabiju!" "Krásný kopec… takový zelinkavý…" Pak se někdo od srdce zasmál. Viděl jsem dům, pláž, koberec a les. Velký les, kde vládne Velký balvan. Padám. Hluboko do obrovské jámy plné elektřiny, bahna a… mě!
Ležel jsem v bahně. Pršelo… asi. Začalo sněžit.
Vstal jsem na kolena. Vypadalo to jako… kráter. Foukal vítr. Opatrně jsem se postavil. Na druhé straně krátery leželo tělo. Opíralo se o kámen. Otočil jsem se, ale za okrajem kráteru nebylo nic. Jen tma. Směrem od těla se vinula oslepující zář. Cítil jsem, že tělo potřebuje ochránce, někoho, kdo mu dá napít a najíst, kdo ho ochrání před nebezpečím… Udělal jsem první krok.
Proč nebylo nic slyšet? Začala mi být zima. Co dělám až na…
Stál jsem na špičce obrovské hory. Tyčila se vysoko nad krajinou, takže se dalo dohlédnout až na okraj světa. Její srázy byly strmé a nebezpečné. Nebylo lehké se na ni vyšplhat. Jen jsem si nevzpomínal, jak jsem to vlastně udělal… O kus dál na dalším obrovském vrcholku leželo opřené tělo… Podíval jsem se dolů a zamotala se mi z té výšky hlava. Rovnováha mě opustila a já padal po zádech do obrovské, nekonečné díry, plné elektřiny, bahna a… mě!
Ležel jsem v bahně. Pršelo.
Tohle už jsem zažil. Bolestí návrat do… reality? Jo… Ale jak? Rychle, jak, brzo se vrátím TAM! Co? Proč? Ten artefakt. Ten magnetický artefakt!!!
Chtěl jsem si sundat batoh. Ale proč? Artefakt… Pod nohama mi šustil mokrý písek. Šumělo nekonečné moře. Ani to nebylo nepříjemné… Proč by mělo být? Kus za pláží stál srub, ve kterém mě čekala má žena, Lariska, a malý syn Kosťa. Kostík. Konstantin…
"Nikdo tě tam nečeká…" řekl On.
"Já vím… ale je to krásná představa."
"Musíš jít támhle," řekl On a ukázal daleko, až na druhý konec pláže. Tam bylo o kámen opřené bezvládné tělo.
"To je daleko…"
"Vzdálenost je relativní."
"Kdo jsi?"
"Zkus hádat."
"Bůh…?"
"Těsně vedle," řekl On s dávkou ješitnosti.
"Proč bych tě měl poslouchat?"
"Nemusíš mě poslouchat."
"Tak proč to dělám? Proč raději nejdu domů do srubu?"
"Protože tam žádný srub není."
On se najednou podíval mě za rameno a na vteřinku strnul.
"Co je?" nechápal jsem jeho rozpaky. "Co se děje?"
"Neotáčej se!" vykřikl On.
"Proč?"
"Nemůžu ti říct proč, prostě to nedělej… Musíš rychle za ním!" On ukazoval na to tělo, které teď snad leželo ještě dál, než předtím. Měl jsem pocit, že za mnou někdo je… Nejistě jsem se podíval do Jeho tváře. Tak strnulá, plná vousů…
"Co tam je?"
Na vteřinku se odmlčel.
"Tvoje smrt." Otočil jsem se… a prudce vstal.
"Larisko! Kosťo!" žena se ke mně s pláčem rozeběhla a mě samotnému bylo do pláče. Ale On mi nechtěl dopřát štěstí. Prudce mě chytil za rameno a otočil obličejem k sobě.
"Běž! Utíkej odsud a najdi jeho!" Otočil jsem se na místo, kam ukazoval. Zase to tělo…
"Proč?"
"Protože jestli ho ztratíš, zůstaneš tady na věky věkův…" řekl On a prudce do mě strčil až jsem upadl a potom už jenom padal do jámy, plné elektřiny, bahna a… mě!
Stál jsem na přeplněném náměstí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dominigos dominigos | 21. dubna 2013 v 14:17 | Reagovat

to vypadá jako by si vzal špatnej trip

2 Wlk91 Wlk91 | 21. dubna 2013 v 17:36 | Reagovat

Tak toto je psycho... škoda že to nepřineslo v podstatě žádný pokračování, ale jinak pěkný díl :)

3 sacharov sacharov | 21. dubna 2013 v 20:58 | Reagovat

Flákáte to kluci, flákáte. Míň LSD a víc reality by to chtělo. Moc krátké a moc tripózní, navíc nedokončené, jak úkol psaný o přestávce před hodinou:(

4 samik samik | E-mail | 23. dubna 2013 v 21:29 | Reagovat

Nejen že je to krátký, ale je to totálně o hovnu... WTF???????????????????????

5 Kubis Kubis | 27. dubna 2013 v 10:05 | Reagovat

chceme víc!!!!!

6 Stalkermaniak Stalkermaniak | 27. dubna 2013 v 22:56 | Reagovat

Náhodou mrtě díl :D zase psycho anomálie, musí si ted dát sám pecku do hlavy :D a hodně čokošky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama